Rozhodný den pro posouzení, zda se jedná o vzájemný návrh nebo procesní obranu dle § 98 o.s.ř.

Ustálená judikatura i komentářová právní literatura[1] po desetiletí nesprávně vychází z toho, že pro zjištění soudu, zda se jedná o vzájemný návrh anebo jen o procesní obranu žalovaného ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., je rozhodující až v řízení zjištěná skutečná výše vzájemných pohledávek účastníků uplatněných v řízení.

Ustanovení § 98 o.s.ř. - v souladu s ustanovením § 132 a násl. o.s.ř. - slovy: „navrhuje, aby bylo přisouzeno více“ (budoucnost) – „než co uplatnil žalobce“ (minulost) výslovně stanoví, že pro určení, zda se jedná o vzájemný návrh nebo o procení obranu žalovaného, je jen to, čeho se účastníci v řízení svými vlastními návrhy domáhají, tj. nikoli to, čeho se - po skončení dokazování – meritorním rozhodnutím skutečně domohou, a to již s přihlédnutím k dvojinstačnosti řízení s možností změny pravomocných rozsudků dovolacím soudem.

Pro správné posouzení, zda se jedná o vzájemnou žalobu či jen o procesní obranu žalovaného ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., je bez dalšího (bez dokazování) rozhodná jen:

nominální výše žalované pohledávky (pohledávek) výslovně uvedená v petitu žaloby na straně jedné (co uplatnil žalobce)
nominální výše vzájemné pohledávky (pohledávek) uplatněná k započtení v samotném podání žalovaného na straně druhé (co navrhuje přisoudit žalovaný)

Z důvodu, že pro stanovení skutečné výše žalované pohledávky žalobce i pohledávky žalovaného uplatněné v řízení vzájemným návrhem nebo námitkou započtení dle § 98 o.s.ř. je rozhodný stav až ke dni vydání meritorního rozhodnutí dle § 154 odst. 1 o.s.ř., je pro posouzení, zda se jedná o vzájemný návrh či jen o procesní obranu žalovaného, rozhodná jen výše pohledávky žalovaného výslovně uplatněná k započtení dle § 98 o.s.ř. v jeho písemném podání u soudu.

Den podání u soudu projevu žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení dle § 98 o.s.ř., je pro rozlišení, zda se jedná o vzájemný návrh či jen o procesní obranu proti návrhu rozhodující již proto, že ode dne podání vzájemného návrhu samostatně počínají různé lhůty včetně stavení promlčení.

Nesprávné posouzení uplatnění vzájemné pohledávky žalovaného k započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. soudem jako vzájemného návrhu anebo jen jako procesní obrany je zpravidla porušením práva na spravedlivé (zákonné) soudní řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, což se projevuje již tím, že meritorní rozhodnutí o vzájemném návrhu je – na rozdíl od uplatnění vzájemné pohledávky žalovaného jen jako procesní obrany – obsaženo výslovně ve vlastním výroku.

Vyloučením projevu žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, jako vzájemnou žalobu, přestože žalovaný ve svém podání výslovně – nominálně - navrhuje, aby mu bylo přisouzeno více než co uplatnil žalobce, je nejen v rozporu s ustanovením § 98 o.s.ř. i ustanovením § 132 a násl. O.s.ř., ale i článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když před skončením dokazování nelze závazně posoudit skutečnou existenci a výši vzájemné pohledávky žalovaného.

V rozporu s právní jistotou je dosavadní pojetí, že to, zda se jedná o vzájemný návrh či jen o procesní obranu žalovaného ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., je závislé, jak je v tom kterém stupni řízení zjištěna pravá výše vzájemných pohledávek, tj. vyloučení i opakované změny právního posouzení, zda se jedná o vzájemný návrh anebo procesní obranu v průběhu řízení jen v závislosti na změně či zrušení rozsudku soudu odvolacím či dovolacím soudem, atd.

Základní skutečnost soudního řízení nutná pro právní jistotu, zda se jedná o vzájemný návrh anebo jen o procesní obranu žalovaného ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., musí být pro soud i účastníky řízení jednoznačná a neměnná od samého počátku, tj. odkdy projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatní svou pohledávku k započtení, dojde soudu, až do pravomocného skončení řízení, a nikoli proměně podle toho, jaká – mnohdy antagonistická – zjištění o existenci a výši vzájemných pohledávek nalezne rozsudek soudu I.stupně na rozdíl od rozsudku soudu II. Stupně či dovolacího soudu.

Vzájemný návrh musí – obdobně jako návrh na zahájení řízení (žaloba) - obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalovaný dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se žalovaný domáhá. Žalovaný je povinen k vzájemnému návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává, a to v listinné nebo elektronické podobě.

Projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje více svých pohledávek k započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., musí – stejně jako vlastní meritorní rozhodnutí – výslovně uvést každou vzájemnou pohledávku zvlášť minimálně s uvedením jejich výše, důvodu vzniku, data vzniku a jejich splatnosti.

Odůvodnění rozsudku musí výslovně uvést, kdy, jakou formou a ve které fázi řízení žalovaný uplatnil vzájemnou pohledávku (pohledávky) k započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. s uvedením její výše a důvodem jejího vzniku, a to u každé vzájemné pohledávky zvlášť, jinak je rozsudek nepřezkoumatelný ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř.

Autorem článku je JUDr. Luboš Chalupa

Poznámky:

[1]„Při úvahách s tím spojených je nutno si již v samotném začátku uvědomit, že pro tuto otázku, zda vzájemná pohledávka uplatněná žalovaným převyšuje pohledávku žalobcovu, není však rozhodující výše obou tak, jak byly před soudem uplatněny, popř. v době, kdy se tak stalo. Mohou být totiž zjištěny soudem důvodným ve zcela jiné výši, než jak se jevily podle původních tvrzení a návrhů účastníků řízení. Pro rozhodnutí soudu o jejich výši je totiž rozhodující pouze hmotně právní stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.)“ (in.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, Panorama Praha 1985, JUDr. Vlastimil Hand CSc., JUDr. Josef Rubeš, a kol., str. 448)