Rozhodné datum pro přípustnost započtení vzájemné pohledávky dle § 98 o.s.ř.

Právní povaha projevu žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započte-ní, je rozhodující pro přípustnost započtení dle § 98 o.s.ř.

I. Právní povaha námitky započtení dle § 98 o.s.ř.

Ustálená judikatura i komentářová právní literatura 1) po desetiletí nesprávně vykládají ustanovení § 98 o.s.ř. jakoby se jednalo o započtení jako hmotně právní jednání (právní úkon) ve smyslu § 1982 obč. zákoníku (dříve § 581 obč zákoníku č. 40/1964 Sb.), což se mj. projevuje tím, že soudy neuznávají účinnost uplatnění projevu žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje k započtení svou pohledávku splatnou na požádání z titulu bezdůvodného obohacení či náhrady škody, pokud byla poprvé uplatněna až u soudu jedním podáním bez předchozí výzvy.

Námitka započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. jako institut procesního práva není totožná se započtením ve smyslu ustanovení § 1982 obč. zákoníku či § 581 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. jako institutu hmotného práva.

Procesně právní povaha námitky započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. vyplývá nejen z toho, že je i) výslovně upravena v občanském soudním řádu a že je tento ii) institut výslovně označen jako procesní obrana, ale i ze skutečnosti, že iii) dnem uplatnění projevu žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, u soudu se v tomto rozsahu staví promlčení.

Námitka započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. tak – na rozdíl od započtení ve smyslu ustanovení § 1982 obč. zákoníku (dříve § 581 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.) - není právním jednáním ve smyslu ustanovení § 545 obč. zákoníku (dříve § 34 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.), z čehož vyplývá vyloučení jejího posuzování jako neplatného právního jednání dle § 574 a násl. obč. zákoníku či relativně neúčinného právního jednání dle § 589 a násl. obč. zákoníku.

Projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., má zvláštní procesně právní povahu, jejímž smyslem je meritorním rozhodnutím zúčtovat vzájemné pohledávky účastníků řízení stejného druhu splatných ke dni vydání meritorního rozhodnutí dle § 154 odst. 1 o.s.ř., a to v souladu s hospodárností řízení i spravedlností (vyloučení rozdílného časového rozhodování o splatných vzájemných pohledávkách stejného druhu).

Ustanovení § 98 o.s.ř. zjednodušuje uplatnění vzájemných pohledávek žalovaného vůči žalovaným pohledávkám žalobce stejného druhu u soudu jejich zúčtováním meritorním rozhodnutím ke dni jeho vyhlášení dle § 154 odst. 1 o.s.ř. v rámci téhož soudního řízení tak, aby žalovaný nemusel zvlášť podávat samostatné žaloby (předcházení nadbytečných soudních řízení mezi týmiž účastníky) s vyloučením možné nespravedlnosti i nepoctivého chování žalobce tím, že se dříve domůže pravomocného rozsudku jen o svých pohledávkách bez zohlednění vzájemných pohledávek žalovaného téhož druhu.

Započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. je zvláštním zákonným způsobem vypořádání vzájemných pohledávek účastníků soudního řízení stejného druhu, které účastníci svými procesně právními úkony – žalobou či námitkou započtení – učinili předmětem řízení.

II. Rozhodný den pro přípustnost započtení dle § 98 o.s.ř.

Z právní povahy započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. jako procesního institutu nutně vyplývá, že pro účinnost započtení (zúčtování) vzájemných pohledávek žalobce a žalovaného stejného druhu řádně uplatněných v témže soudním řízení je rozhodný až den vyhlášení meritorního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř. a nikoli den uplatnění vzájemných pohledávek žalovaného k započtení v probíhajícím soudním řízení dle § 98 o.s.ř., z čehož po desetiletí nesprávně vychází judikatura i komentářová právní literatura. [1]

V případě zjištění existence, důvodu, výše a splatnosti žalované pohledávky žalobce i vzájemné pohledávky žalovaného uplatněné k započtení v režimu ustanovení § 98 o.s.ř. na základě provedeného dokazování dle § 132 a násl. o.s.ř. je pro přípustnost započtení rozhodující stav ke dni vyhlášení rozsudku dle § 154 odst. 1 o.s.ř. s tím, že k jejich zániku v dotčeném rozsahu samozřejmě dochází již ke dni jejich střetu, nejpozději však ke dni vyhlášení rozsudku.

Projev žalovaného, jímž ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. proti žalobci uplatňuje k započtení svou pohledávku splatnou na požádání včetně pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody, vyvolává dnem následujícím po jeho doručení žalobci prostřednictvím soudu stejné právní následky jako je doručení žaloby žalovanému, tj. splatnost dosud nesplatné pohledávky, pročež je zásadně vyloučena nezpůsobilost takové vzájemné pohledávky žalovaného k započtení pro její nesplatnost ke dni vydání meritorního rozhodnutí, nebylo-li vyhlášeno téhož dne, kdy byl tento projev žalovaného doručen jak soudu tak i žalobci.

Vzájemná pohledávka žalovaného uplatněná v probíhajícím řízení k započtení proti žalované pohledávce žalobce ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. - například z titulu vydání bezdůvodného obohacení či z titulu náhrady škody - tak nemusí být splatná již ke dni jejího uplatnění v soudním řízení - stejně jako nemusí být splatná samotná žalovaná pohledávka již ke dni podání žaloby - nýbrž musí být splatná ke dni vyhlášení rozsudku ve smyslu ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř., kdy se meritorním rozhodnutím vzájemné pohledávky účastníků zúčtují, a to ke dni jejich střetu.

Podmínkou zamýšlených účinků projevu žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., tak není splatnost vzájemné pohledávky žalovaného ke dni jejího uplatnění u soudu – stejně jako není podmínkou úspěšnosti žaloby i vzájemné žaloby splatnost žalované pohledávky ke dni jejího podání u soudu - nýbrž její existence a splatnost ke dni vydání meritorního rozhodnutí.

Autorem článku je JUDr. Luboš Chalupa

Poznámky

[1].„Podmínka splatnosti započítávané pohledávky není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky splatné na požádání a zároveň v ní učiní projev směřující k započtení této pohledávky. Za takových okolností není námitka započtení způsobilou procesní obranou (rozsudek NS sp.zn. 33 Odo 1642/2006)“ (in.: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šímová, R. a kol., Občanský soudní řád, Komentář, 1. vydání, Praha, C.H.BECK 2013, str. 338)

Rozsudek NS sp.zn. 33Odo 1642/2006: *„Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Forma výzvy k plnění není předepsána, je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti stanovené v § 34 a násl. obč. zák., a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1012/2001, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 95/2003). Dovolací soud předně konstatuje, že podání ze dne 11. 10. 2000 neobsahuje žádný projev vůle žalovaného, který by bylo možno vyložit jako výzvu k plnění adresovanou žalobci. Žalovaný v tomto podání projevil toliko vůli směřující k započtení své pohledávky na žalovanou pohledávku (§ 580 obč. zák.), kterou nelze ztotožnit s výzvou k plnění podle § 563 obč. zák. I kdyby však úkon žalovaného směřující k započtení ze dne 11. 10. 2000 byl zároveň výzvou k plnění, stala by se započítávaná pohledávka ve smyslu § 563 obč. zák. splatnou teprve dnem následujícím po doručení výzvy žalobci (tj. 18. 10. 2000) a v okamžiku, kdy byl projev započtení učiněn, nemohla být tudíž splatná a způsobilá k započtení (součástí zjištěného skutkového stavu ani není zjištění, že žalovaný žalobce vyzval k plnění dříve, než uplatnil podáním ze dne 11. 10. 2000 námitku započtení). Úkon směřující k započtení pohledávky, který žalovaný učinil v průběhu řízení, aniž předtím vyzval žalobce k jejímu zaplacení, proto nemohl mít žádné právní účinky a způsobit zánik žalované pohledávky. Odvolací soud tak v rozporu s § 563, § 580 a § 581 odst. 2 větou druhou obč. zák. dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že pohledávka žalobce v rozsahu 230.000,- Kč zanikla započtením (nepromlčené) pohledávky žalovaného.“ * (stejně NS sp.zn. 1524/2020, NS sp.zn. 20Cdo 2387/2019, NS sp.zn. 30Cdo 5464/2016, NS sp.zn. 696/2018, NS sp.zn. 1534/2018, NS sp.zn. 1156/2016, NS sp.zn. 26Cdo 1408/2016, NS sp.zn. 20Cdo 429/2017, NS sp.zn. 29Cdo 5313/2014, NS sp.zn. 20Cdo 95/2016 NS sp.zn. 23Cdo 663/2015, NS sp.zn. 28Cdo 2116/2014, NS sp.zn. 26Cdo 3662/2012, NS sp.zn. 23Cdo 2389/2012, NS sp.zn. 33Cdo 1/2012, NS sp.zn. 28Cdo 2202/2012. NS 33Cdo 284/2010, NS sp.zn. 4260/2009, NS sp.zn. 28Cdo 5172/2009)