Prokázání schopnosti podílového spoluvlastníka vyplatit přiměřenou cenu

Základní podmínkou pro přikázání společné věci do výlučného vlastnictví – není-li možné její rozdělení - je věrohodné prokázání schopnosti přiměřenou náhradu skutečně vyplatit s vyloučením příslibu budoucí podmíněné výplaty.

Požaduje-li podílový spoluvlastník přikázání společných nemovitostí vyšší hodnoty jen do svého výlučného vlastnictví, musí prokázat svoji schopnost a ochotu přiměřenou náhradu vyplatit srovnatelně jako v případě běžné koupě nemovitostí, tj. zpravidla z úřední úschovy, případně z advokátní úschovy nezávislého advokáta, závazným bankovním příslibem, vinkulací u peněžního ústavu.

V případě prokazování schopnosti spoluvlastníka vyplatit přiměřenou náhradu je třeba přihlédnout k tomu, že při vyplacení přiměřené náhrady z úvěru peněžního ústavu bývá pravidlem, že je peněžním ústavem předem vyžádáno platné zřízení zástavního práva všech stávajících spoluvlastníků k celé nemovitosti, což je pro vystupujícího spoluvlastníka právně nepřijatelné pro přetrvávající subsidiární ručení za zaplacení úvěru zajištěného zástavním právem jako zástavním dlužníkem.

Je-li prokázáno, že podílový spoluvlastník přes dosud probíhající soudní řízení o vydání bezdůvodného obohacení odmítá dlouhodobě vyplatit druhému podílovému spoluvlastníkovi jeho podíl na výnosech ze společné věci v řádu mnoha set tisíc korun až miliónů korun, je zásadně zpochybněna nejen schopnost, ale i samotná ochota vyplatit přiměřenou náhradu; není-li v řízení prokázána bezpečná výplata přiměřené náhrady, lze přikázání všech společných samostatných věcí (jednotek) jen takovému spoluvlastníkovi považovat za svévoli soudu výjimečně zakládající odpovědnost státu za nesprávný úřední postup pro hrubé porušení ústavního práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod i čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (co nejjistější vyplacení přiměřené náhrady za ztrátu vlastnictví pravomocným rozsudkem soudu).

Zvláště v případě podílového spoluvlastnictví, které je zatíženo zástavním právem pro peněžní pohledávku spoluvlastníka, či ve kterém vůči podílovému spoluvlastníkovi aktuálně probíhá soudní řízení o zaplacení vyšší částky, je nutno dbát na to, aby oběma (všem) podílovým spoluvlastníkům byly přikázány jednotlivé jednotky v budově a další nemovitosti, např. Pozemky a garáže tak, aby výše přiměřené náhrady byla co nejnižší, čímž je nejlépe zaručena i prevence vzniku dalších zbytečných soudních řízení, např. Exekuce, veřejné nedobrovolné dražby atd.

Zástavní právo zřízené ve prospěch jen některého z podílových spoluvlastníků na společné věci není překážkou pro přikázání takovéto věci do výlučného vlastnictví jiného podílového spoluvlastníka, pokud proti tomu výslovně nevznese námitky, že nemá zájem o přikázání věci zatížené zástavním právem k tíži jiného spoluvlastníka, např. že aktuální výše zůstatku dluhu zajištěného zástavním právem jiného spoluvlastníka pro něj již není zásadní, že vyplacení přiměřené náhrady je ještě více nejisté než nabytí nemovitosti zatížené zástavním právem jiné osoby atd.

V “nové době” s právem na oddlužení tří let, insolvenci ze dne na den i pro účelově vytvořené “papírové” dluhy včetně směnek bez ověření data vystavení, atd., nelze jako doposud spoléhat na spoluvlastníkem předložená čestná prohlášení účastníků, ad hoc výpis z účtu spoluvlastníka s možností přeposlání peněz “na oko” spřízněnou osobou, papírové smlouvy o půjčce s nepeněžním ústavem či fyzickou osobou.

Příslib peněžního ústavu (se zákonným pojištěním vkladu jen do cca 2,400.000,-Kč) musí být nejen nepodmíněný včetně budoucí zástavy předmětných nemovitostí a časově vymezený, ale musí obsahovat i výslovné prohlášení peněžního ústavu, že před vydáním příslibu věděl, že budoucí dlužník má v katastru nemovitostí evidován peněžní dluh zajištěný zástavním právem v určité výši a že byl seznámen s tím, že vůči dotyčné osobě u určitého soudu s určitou spisovou značkou aktuálně probíhá řízení o zaplacení …….Kč s určitým úrokem z prodlení od ……. z částky ………

Rozsah odpovědnosti advokáta a notáře za škodu v příčinné souvislosti s jejich hrubou nedbalostí zpravidla odpovídá rozsahu odpovědnosti státu za škodu, neboť “nelze spravedlivě klást k tíži druhých to, za co sám ve srovnatelném právním postavení - odbornosti - neodpovídám.”

Autorem článku je JUDr. Luboš Chalupa