K prošetřování válečných zločinů na Ukrajině

Vrchní státní zastupitelství v Praze aktuálně zahájilo úkony trestního řízení ve věci podezření z válečných zločinů spáchaných ve válce na Ukrajině zahájené agresí Ruské federace dnem 24. února 2022.

V nové digitální době oproti minulosti vznikla doposud nevídaná situace, kdy jsou válečné zločiny prokazatelné - bez ohledu na jejich zatajování i sofistikovaně lživá a demagogická tvrzení válčících stran - zvláště satelitními snímky s mimořádným rozlišením, přepisy on-line komunikace velení i jednotlivých vojáků, GPS lokalizací, fotografiemi z místa bojů i video záznamy obyvatel atd.

Války lze rozdělit na “války o kořist” a na v novověku již ojedinělé “války o přežití”, když obecně platí: “Válka je legální  způsob vraždění  nepohodlných.” (in.: Gnómy, nakladatelství Radix). Válka na Ukrajině je typickou válkou o kořist (vojenská agese s cílem anexe území soused- ního státu) a nápadně připomíná počátek druhé světové války.

Podezření z válečných zločinů objektivně přibývá z  důvodu novodobého charakteru  většiny ozbrojených střetů s nepoměrně početně i materiálně silnějším agresorem přímo  “v dotyku civilního obyvatelstva” s hlavním místem bojů ve městech (obcích) s masovým vyzbrojováním civilního obyvatelstva napadeného státu včetně těžkých zbraní  (stírání  hranic mezi pravidelnou armádou a civilním obyvatelstvem).

Úřední zachycení výpovědí přímých svědků o válečných zločinech příslušným státním orgánem demokratického právního státu v rámci trestního řízení je zásadní pro pozdější věrohodnost tohoto důkazního prostředku v případném řízení u mezinárodního trestního tribunálu.

Trestně odpovědnými za hromadné nebo opakovaně páchané válečné zločiny jsou mimo jednotlivých vojáků, kteří je prokazatelně spáchali, především jejich přímí nadřízení, kteří měli pravomoc jim udělovat v boji rozkazy a pravomoc přímo na bojišti dohlížet na jejich činnost včetně udělování trestů, neprokáží-li že vzhledem k mimořádným okolnostem bojů jím objektivně nemohli zabránit.

Orgány činné v trestním řízení - ve světle dlouhodobě plánované války Ruské federace proti Ukrajině zahájené naplno dne 24.2.2022 (předválečné hromadění zásob válečného materiálu, peněžních prostředků, surovin, pomlouvání a štvaní proti nepříteli atd.) - by měly nově zohlednit, zda výbuch muničního skladu ve Vrběticích nemohl být přípravou na budoucí válku proti Ukrajině preventivní likvidací potencionálních zdrojů dodávek munice.

V rámci stíhání válečných zločinů je podstatnou otázkou legitimita vyhlášení války, když Ruskou federací - mimo ochrany národnostní menšiny - uváděná “denacifikace” Ukrajiny je očividně “rusifikací” Ukrajiny v úmyslu anexe jejího území pod pláštíkem “referend obětí.” (zavádění nového úředního jazyka, nové měny, označování dobývaného prostoru ve státních sdělovacích prostředcích, mapách i učebnicích jinak než Ukrajina atd.).

Jeví se, že válka mezi Ruskou federací a Ukrajinou zahájená 24. února 2022 není nahodilým jevem - (záminka ochrany vlastní národnostní menšiny v úmyslu kořistit sousední území) – ale spíše počátek řady válek Východu proti Západu o zavedení nového řádu v euroasijského prostoru po uzavření Paktu Putin-Si Ťin-pching.

Nelze nevidět, že strategickým záměrem Ruské federace je po tisíciletí antagonistický odklon od Evropy k asijskému prostoru, kde je očekáván prudký nárůst ekonomik a kde diktátorské metody vládnutí nejsou ani vytýkány, což koreluje s rozsahem a mírou agrese i očividným nezájmem o sankce a protesty Západu.

Dějiny lidstva učí, že: “Největší zločinci mají své místo v historii jisté” (in.:Gnómy, nakladatelství Radix), což se týká nejen Hitlera ale i všeobecně oslavovaného Alexandra Velikého, Ceasara, Napoleona atd.

Nedojde-li k flagrantnímu vojensko-ekonomickému vysílení agresora již na počátku jím plánovaných válek, lze reálně očekávat jejich postupné rozšiřování na další území v euroasijském prostoru.

Nelze nevidět, že Pakt Putin-Si Ťin-pching, který “nemá hranic”-“všemi prostředky”, vyhlášený za účelem zavedení nového pořádku v euroasijském prostoru, byl uzavřen jen několik dní před zahájením brutální války Ruské federace vůči Ukrajině (srov. Pakt Ribentrop-Molotov). Lze předpokládat, že po plánovaném vojensko-politickém ovládnutí bývalých republik SSSR, - vyjma Pobaltí – nasměruje Ruská federace svůj vojensko-strategický zájem nikoli na svoje bývalé satelity ve střední a východní Evropě, ale “překvapivě” na linii Suez-Krym s vyžitím ruských základen v Sýrii. Základní příčinou pádu totalitních režimů střední a východní Evropy v roce 1989 bylo předchozí rozhodnutí SSSR (Reykjavík) o dobrovolném opuštění tohoto prostoru z důvodu, že jeho vojensko-ekonomický přínos podstatně převyšovaly rostoucí náklady na stále nejistější udržování komunistických režimů, zvláště Polska a NDR, s následným domino efektem. Ze strany ČLR lze později v první fázi očekávat agresivní řešení všech jejich územních sporů v Asii počínaje Tchaj-wanem a konče Indií …

Pakt Putin-Si Ťin-pching (Východ) naruší jejich desetiletí trvající mezinárodní vazby, mají-li dotčené státy s kterýmkoliv z účastníků tohoto Paktu územní spory či jsou-li v jejich zájmové sféře (to nevylučuje časově omezenou kolaboraci s vybranými státy nepřátelského Západu např. snížením cen surovin atd.).

Referendum na území dobytém agresorem (“referendum obětí”) v mezidobí od jeho přepadení až do obnovení pokojného předválečného stavu včetně návratu uprchlých obyvatel zpravidla na základě mírové smlouvy mezi válčícími stranami je od počátku nicotné stejně jako by bylo zdánlivé právní jednání mezi ozbrojeným lupičem a přepadenými obyvateli domu o jeho budoucím vlastnictví či správě, a to pro elementární nedostatek svobodné vůle.

S ohledem na mimořádně závažné následky Paktu Putin-Si Ťin-pching: “bez hranic”- “všemi prostředky”, antagonisticky měnící dosavadní mezinárodní vztahy z let 1945-2022 s nově utvořenými politicko-vojenskými uskupeními Východu (Ruská federace, ČLR) a Západu (USA, Evropa) se zahájením “Likvidační války na Západě”, je de lege ferenda žádoucí nová komplexní zákonná úprava válečného stavu včetně zásadní regulace cen a spotřeby základních potravin, energií a služeb i omezení vlastnického práva jen za režijní náhradu k vybraným druhům podniků, věcí a služeb nezbytných pro válečné úsilí atd.

“Historie se opakuje, protože se nemění motivace lidstva a málokdo je schopen vymyslet něco nového”. Právě v mimořádných dobách, např. pandemie či válek, vyniká smysl autorského práva, které společnosti ukazuje, kdo je nejlépe schopen najít nová řešení krizového stavu.